Recenze CrashDiet - Generation Wild

Aby bylo jasno, napíšu to hned na začátku. Muzika CrashDïet, to je moje srdeční záležitost a po jejich objevení před pár lety to bylo jedno strávené léto s dennodenním poslechem jejich prvotiny Rest in Sleaze z roku 2005, jednoho za základních kamenů nové vlny glamu ze Skandinávie. Bohužel duchovní otec tohoto alba a celé kapely Dave Lepard se po vydání alba odebral šest stop pod zem a od té doby bylo osiřelé torzo (které jen nerado přiznává, že nezahrnuje žádného zakládajícího člena) smýkáno sem a tam. Na čas sice přišel finský vřešťan Olliver Twisted, který hlasově zaštítil druhé album The Unattractive Revolution, ač deska je velmi kvalitní, na můj vkus disponuje poněkud předimenzovaným zvukem. Ovšem i Olliver se rozhodl dát Švédům vale, čímž odsoudil kapelu k existenci prosté koncertů i veškeré ostatní aktivity. Status quo trvalo něco přes rok, k mikrofonu se postavil Simon Cruz, což kapela oslavila vydáním stažitelného singlu Caught in Despair a ukázala, že se posluchač má na co těšit (pokud přetrpěl zlehka homosexuálně působící video, kdy kapela Cruze vítá mezi sebe).

A co nová deska nabízí? V mém případě v podstatě všechno co jsem od novinky očekával – tedy návrat ke kořenům, klasickému zvuku, řádnou porci silných melodií, refrénů jako ze staré školy. Z deseti nabízených šlágrů (nepočítám-li Intro) mě plných devět poslechově velmi uspokojilo, ale popořadě: po Intru se na to jde (aspoň dle názvu) pěkně zostra kompozicí Armageddon, ta sice na albu nepatří k těm nejsilnějším a nejzajímavějším kouskům, ale řádně člověka navnadí. Protože následující So Alive je vyložený bonbónek – řádně nasraně působící sloky střídají hurónsky sborové refrény i jejich předehry a pro CrashDïet dostatečně šílenou image disponující Simon Cruz se mi začíná opravdu zamlouvat. Vysoká laťka zůstává proklatě nahoře i po následující singlové a klipem podpořené titulce Generation Wild, která sice nenabízí nic víc, než milionkrát ohranou variaci na 3 až 4 akordy, což sice všechny neodzbrojí svou progresí a uměleckým přínosem, ale jinak se zpravidla na tomto poli hit udělat nedá. Slibný, i když poněkud zprofanovaný název nabízí „pětka“, tedy Rebel, kde se konečně dočkávám rychlejšího tempa, refrén I‘m a rebel může, pravda, působit poněkud stupidnějším dojmem, ale rozhodně působí I náležitou úderností. Navíc na hlase vyšroubovaném do výšek je slyšet, že je dřenej asi tak 120 %, což všemu dodává ty správný koule a rovněž dává vzpomenout na nebožtíka Leparda, který přes svou omezenou hlasovou dispozici nahrál první album na “120%” víceméně celé. Následující Save her je právě onen výše zmíněný “černý petr”. Poněkud cukroušsky zabalená limonáda o sebevraždě na mě právě díky textu působí navíc tak trochu “ímou” dojmem, ovšem nájezd do ženských srdcí to bude zřejmě úspěšný, což já neocením hlavně z důvodu, že ženská nejsem.


Down with the Dust je po předešlé baladičce takovým dobrým průměrem alba, Native Nature naopak dodává příchuť staré dobré zámořské tvorby s náramně pojatou akustickou mezihrou – velmi povedené. Slovy mýho kámoše je následující Chemical na svém začátku údajně vobšlehnutej Bruce Dickinson, osobně nevím, nemůžu sloužit, mě naopak navazující zpěv ve slokách dosti připomíná jiného klasika, byť poněkud méně známého, a to Adama Bomba. Jinak je Chemical náramně šlapavá, lehce poprocková věc s fantastickým refrénem. Finále desky obstarává dvojice Bound to Fall a Beautiful Pain. První jmenovaná, poněkud melancholicky působící, patří k mým dalším vrcholům desky (tedy až na prapodivný přechod v 1:34, kde bicí působí, jako by na ně během nahrávání v tu chvíli vysypali pytel brambor). Závěrečná Beautiful Pain, to je vpravdě grandiózní finále, ač baladicky působící není nijak podbízivé. Má verze zároveň obsahuje dva bonusy, zřejmě nepoužité věci v demokvalitě. Zatímco One of a Kind působí proti všemu ostatnímu vyloženě slabě s poněkud nepříjemným zpěvem, druhá Fear Control by se albu naopak skvěle vyjímala.

Osobně pro mě byla deska Generation Wild velkým očekáváním a nevěřil jsem, že by mě takhle dostala, protože přehnaná očekávání zpravidla narazí. Ale těchto 11, resp. 13 tracků mé očekávání té správné porce hardrockové muziky splnilo a proto mohu rád udělit své první absolutorium.

Autor: Hanzzz

Fejsni | Vygoogli | Linkuj | Spejsni | Twittni