Recenze HIM - Screamworks Love in Theory and Practice

Finští HIM je jednou z kapel, jejíž členové tvoří image celé skupiny. Jsou charismatičtí a od roku 1993, kdy skupina vznikla, mají za sebou celou řadů neúspěchů, jež je nakoply, a dopomohly jim k úspěchům. Frontmanem je Ville Hermanni Valo, který je základem celé skupiny. Jejich první demo 666 Ways to Love se příliš nechytilo, ale první skutečné album je svedlo na tu správnou cestu - Greatest Lovesongs Vol. 666 (10 songů, které jsou vyplněny desítkami nahrávek ticha a jednou instrumentálkou, což tvoří 66 songů alba).

Po celé řadě poměrně úspěšných alb jako Love Metal (2003), Dark Light (2005) a předposlední líbivé placce Venus Doom (2007) je zde další počin - Screamworks: Love in Theory and Practice (2010). Album, kde najdete 13 díl uhnětených z tónů tvrdé romantiky, bolesti a přehršle emocí. Něco, co umí do své hudby vkleštit HIM, parta týpků, jejichž frontman je emocionálně napěchovaný bývalý voják a prodavač v sex-shopu. A přesto zde něco chybí! Něco důležitého…

Song In Venere Veritas vás poměrně dobře navnadí k poslechu tohoto lovemetalového alba. Jelikož je lovemetal vlastně novým směrem a nemá vzor pro hodnocení, HIM odvedli jako obvykle nesmírně kvalitní práci. Umí svou černou romantiku v songu Disarm Me (With Your Loneliness), rytmický nářez v Heartkiller a Love, the Hardest Way, ale celkově nic nového nečekejte. 13 songů romantického metalu, žádný absolutní odvaz, nic tajemného… Střední cesta, kterou HIM umí obějít, ale neudělali to.

Po poslechu alba zde bude celé řadě posluchačů chybět komorní atmosféra. Něco, čím HIM své skladby ošperkovali na albu Venus Doom, a to, co album Screamworks: Love in Theory and Practice nemá. Jednoznačně je zde více akustické kytary než kytary basové a rytmů, které chvílemi směřuje až tam kamsi daleko, kde je poprock. Ať už každý ohodnotí sám, jestli je to návrat povedený, nebo ne.

Autor: Najja

Fejsni | Vygoogli | Linkuj | Spejsni | Twittni