Právě se nacházíte:
Band 4U
>
Zpěvák legendárních Sex Pistols na letošním Colours of Ostrava
Zpěvák legendárních Sex Pistols na letošním Colours of Ostrava
Festival Colours of Ostrava, který se koná od 14. do 17. července v zeleném srdci severomoravské metropole, zažije další velkou koncertní premiéru: John Lydon alias Johnny Rotten, zpěvák legendárních Sex Pistols, přiveze do Ostravy svoji kapelu Public Image Ltd. „Formace vznikla v roce 1978 po rozpadu Sex Pistols a nabídla zvuk zcela vzdálený punkovým výkřikům: více experimentální, založený na pomalejších temných basových rytmech, spojující avantgardní rock, dub, reggae i noise,“ říká Zlata Holušová, ředitelka a dramaturgyně festivalu. Raná alba Public Image Ltd. jsou považována za jedny z nejzajímavějších a nejinovativnějších v postpunkové éře. „Chceme vyjadřovat věci tím nejpřímějším způsobem. Rock´n´roll a to co se z něho stalo, to už nedovede a proto nejsme rock´n´rollová skupina, ale společnost,“ vysvětlil tehdy natěšeným a zklamaným punkerům baskytarista Jah Wobble, který s Johnny Rottenem a kytaristou Keithem Levenem v té době Public Image Ltd. tvořil. Jah Wobble – dnes fenomén dubové a world music scény – Public Image opustil v roce 1980 a načal tím personální smršť. Lydon složení totiž hodně měnil s tím, kam směřovala jeho autorská intuice. V roce 1992 kapela po vydání několika zásadních a různorodých alb ukončila činnost, předloni se ale na koncertní pódia vrátila a její velkolepý comeback zažije i Ostrava. Johna Lydona doprovodí bubeník Bruce Smith, co mezitím hrával s Björk, multiinstrumentalista Lu Edmonds (také člen Yat-Kha či Les Triaboliques, spoluzakladatel world music veletrhu WOMEX) a nově přibyl basista a klávesák Scott Firth (Elvis Costello, Steve Winwood).
Po rozpadu Sex Pistols se z Johnnyho Rottena stal John Lydon a z Public Image Ltd. skupina, která sice „dokázala hrát rock třeba i na hlavě“, ale nechtěla. To, co Lydon předvedl, nemělo daleko k umělecké sebevraždě. Nestál o punk, který podle svých slov dovedl k fiasku, vybral si zcela neznámé hudebníky a zkoprnělé veřejnosti zpíval: „Dostali jste, co jste chtěli. Veřejnou podobu. Nikdy jste neposlouchali slova, která jsem říkal. Dívali jste se jenom na šaty, které jsem si oblékal.“ O svém hlase Lydon sice tvrdil, že mu připomíná pytel koček shozený ze schodů, ale když ho ve studiu slyšel Miles Davis, viděl to jinak: „Zpíváš, jako já hraju na trubku.“
K druhému albu Metal Box s dubovými basovými linkami se zpočátku kritika a posluchači stavěli s rezervou, dnes je považováno za přelomovou událost, počátek post rocku a zařazeno mezi nejzásadnější rockové nahrávky. Původně na náklady skupiny vyšlo v podobě tří maxisinglů vložených do kovové krabice a jako první ho docenili ve Spojených Státech (tam vyšlo už v normálním obalu pod názvem Second Edition), kde jeho progresivní zvuk přirovnali k dílům Philipa Glasse a La Monte Younga.
Jah Wobble – dnes fenomén dubové a world music scény – Public Image opustil v roce 1980 a načal tím personální smršť. Lydon složení kapely totiž hodně měnil s tím, kam směřovala jeho autorská intuice: něžně nazvané, mysticismem Orientu zasažené album Flowers of Romance například nestálo na base, ale na bicích; údajně ovlivněných třetím albem Petera Gabriela. Hrál na ně Lydon a Martin Atkins, později člen Ministry a Killing Joke.
Ačkoliv Lydon hlásal – „nežebráme o to, aby nás někdo poslouchal“ – a Public Image Ltd. skutečně připomínali anti-rockovou kapelu, pro své vize, do nichž postupně vstoupil také zájem o world music (spolupracoval třeba se zpěvákem Afrika Bambaatou), dokázal nadchnout doslova hudební titány. „Možná, že mám pravdu, možná se mýlím,“ zpíval Lydon na úvod alba, které vzniklo v roce 1986 v produkci věhlasného Billa Laswella (Herbie Hancock, Laurie Anderson, Mick Jagger, Yoko Ono). Autorsky šly skladby za Public Image Ltd., do studia v utajení Laswell ale pozval muzikanty působící vedle Krále punku jako zjevení. Když všechno prasklo, málokdo uvěřil tomu, že desku natáčeli bubeníci Ginger Baker (Cream) a Tony Williams (Miles Davis), klávesáci Ryuichi Sakamoto (Yellow Magic Orchestra) a Bernie Worrell (Rolling Stones), indický houslista Shankar (Peter Gabriel), basista Jonas Helloborg (Mahavishnu Orchestra) a především kytarista Steve Vai (Frank Zappa, Whitesnake). „Mám rád lidi, kteří dokáží různorodé věci. Podívejte se na Cpt. Beefhearta, nemá dvě stejná alba. A proč taky? Dokazuje to, že při práci používá mozek,“ uvedl tehdy Lydon.
Poslední koncert odehráli Public Image Ltd. v září 1992. Lydon se stáhl do ústraní, napsal autobiografickou knihu No Irish, No Blacks, No Dogs. Se Steve Jonesem, Glenem Matlockem a Paulem Cookem obnovil Sex Pistols a vyjeli na turné, účinkoval v přírodopisných filmech a reality show, občas něco natočil, ale největší šok způsobil, když v roce 2009 oznámil návrat Public Image Ltd na scénu. Po sedmnácti letech a se slovy: „Nikdy jsem netvrdil, že jsme nadobro skončili.“ Vydělal zrovna balík peněz ve vtipné reklamě na máslo, kterému stoupl prodej o 85% a všechny je vrazil do možnosti zahrát si znovu s kapelou. Ohlas původně několika britských koncertů ale předčil Lydonovo očekávání. O Public Image Ltd. se okamžitě začali přetahovat promotéři největších evropských a amerických festivalů. Vrátili se bubeník Bruce Smith, co mezitím hrával s Björk, multiinstrumentalista Lu Edmonds a nově přibyl basista a klávesák Scott Firth (Elvis Costello, Steve Winwood).
Pokud jde o Edmondse, je dobré vědět, že patří k nejdůležitějším osobnostem world music a architektům veletrhu WOMEX. Bývalý člen punkových The Dammed spoluzakládal legendární pseudobalkánskou skupinu 3 Mustapha 3 (odtud jeho druhé jméno Uncle Mustapha), prošel The Mekons, je producentem a hráčem tuvinské kapely Alberta Kuvezina Yat-Kha a s kytaristou Justinem Adamsem (hrál na Colours s Robertem Plantem) a Benem Mandelsonem založil Les Triaboliques.
Po rozpadu Sex Pistols se z Johnnyho Rottena stal John Lydon a z Public Image Ltd. skupina, která sice „dokázala hrát rock třeba i na hlavě“, ale nechtěla. To, co Lydon předvedl, nemělo daleko k umělecké sebevraždě. Nestál o punk, který podle svých slov dovedl k fiasku, vybral si zcela neznámé hudebníky a zkoprnělé veřejnosti zpíval: „Dostali jste, co jste chtěli. Veřejnou podobu. Nikdy jste neposlouchali slova, která jsem říkal. Dívali jste se jenom na šaty, které jsem si oblékal.“ O svém hlase Lydon sice tvrdil, že mu připomíná pytel koček shozený ze schodů, ale když ho ve studiu slyšel Miles Davis, viděl to jinak: „Zpíváš, jako já hraju na trubku.“
K druhému albu Metal Box s dubovými basovými linkami se zpočátku kritika a posluchači stavěli s rezervou, dnes je považováno za přelomovou událost, počátek post rocku a zařazeno mezi nejzásadnější rockové nahrávky. Původně na náklady skupiny vyšlo v podobě tří maxisinglů vložených do kovové krabice a jako první ho docenili ve Spojených Státech (tam vyšlo už v normálním obalu pod názvem Second Edition), kde jeho progresivní zvuk přirovnali k dílům Philipa Glasse a La Monte Younga.
Jah Wobble – dnes fenomén dubové a world music scény – Public Image opustil v roce 1980 a načal tím personální smršť. Lydon složení kapely totiž hodně měnil s tím, kam směřovala jeho autorská intuice: něžně nazvané, mysticismem Orientu zasažené album Flowers of Romance například nestálo na base, ale na bicích; údajně ovlivněných třetím albem Petera Gabriela. Hrál na ně Lydon a Martin Atkins, později člen Ministry a Killing Joke.
Ačkoliv Lydon hlásal – „nežebráme o to, aby nás někdo poslouchal“ – a Public Image Ltd. skutečně připomínali anti-rockovou kapelu, pro své vize, do nichž postupně vstoupil také zájem o world music (spolupracoval třeba se zpěvákem Afrika Bambaatou), dokázal nadchnout doslova hudební titány. „Možná, že mám pravdu, možná se mýlím,“ zpíval Lydon na úvod alba, které vzniklo v roce 1986 v produkci věhlasného Billa Laswella (Herbie Hancock, Laurie Anderson, Mick Jagger, Yoko Ono). Autorsky šly skladby za Public Image Ltd., do studia v utajení Laswell ale pozval muzikanty působící vedle Krále punku jako zjevení. Když všechno prasklo, málokdo uvěřil tomu, že desku natáčeli bubeníci Ginger Baker (Cream) a Tony Williams (Miles Davis), klávesáci Ryuichi Sakamoto (Yellow Magic Orchestra) a Bernie Worrell (Rolling Stones), indický houslista Shankar (Peter Gabriel), basista Jonas Helloborg (Mahavishnu Orchestra) a především kytarista Steve Vai (Frank Zappa, Whitesnake). „Mám rád lidi, kteří dokáží různorodé věci. Podívejte se na Cpt. Beefhearta, nemá dvě stejná alba. A proč taky? Dokazuje to, že při práci používá mozek,“ uvedl tehdy Lydon.
Poslední koncert odehráli Public Image Ltd. v září 1992. Lydon se stáhl do ústraní, napsal autobiografickou knihu No Irish, No Blacks, No Dogs. Se Steve Jonesem, Glenem Matlockem a Paulem Cookem obnovil Sex Pistols a vyjeli na turné, účinkoval v přírodopisných filmech a reality show, občas něco natočil, ale největší šok způsobil, když v roce 2009 oznámil návrat Public Image Ltd na scénu. Po sedmnácti letech a se slovy: „Nikdy jsem netvrdil, že jsme nadobro skončili.“ Vydělal zrovna balík peněz ve vtipné reklamě na máslo, kterému stoupl prodej o 85% a všechny je vrazil do možnosti zahrát si znovu s kapelou. Ohlas původně několika britských koncertů ale předčil Lydonovo očekávání. O Public Image Ltd. se okamžitě začali přetahovat promotéři největších evropských a amerických festivalů. Vrátili se bubeník Bruce Smith, co mezitím hrával s Björk, multiinstrumentalista Lu Edmonds a nově přibyl basista a klávesák Scott Firth (Elvis Costello, Steve Winwood).
Pokud jde o Edmondse, je dobré vědět, že patří k nejdůležitějším osobnostem world music a architektům veletrhu WOMEX. Bývalý člen punkových The Dammed spoluzakládal legendární pseudobalkánskou skupinu 3 Mustapha 3 (odtud jeho druhé jméno Uncle Mustapha), prošel The Mekons, je producentem a hráčem tuvinské kapely Alberta Kuvezina Yat-Kha a s kytaristou Justinem Adamsem (hrál na Colours s Robertem Plantem) a Benem Mandelsonem založil Les Triaboliques.
Diskuze k tomuto článku
Tento článek nemá žádné komentáře, buďte první.
